Cestovní  deník  Rumunsko  2007
/ aneb divočinou krok po kroku... :-) /

Pátek 25. květn 2007

    A ráno je zdá se po problému. Auto jede, jako by se nechumelilo, ale jen do centra Oradei a dost. Libor volá asistenční službu a ta světe div se do necelé hodiny seslala k autu „anděla“, ten Libora na laně dotáhl do necelý kilometr vzdáleného servisu a tam konečně závadě přišli na kloub !! Libor platí českým pivem a několika Eury a konečně můžeme plnohodnotně pokračovat v cestě!!

  Po několika marných pokusech o opravu jsem pozdě v noci nakonec usnul tak jak jsem byl, v sedě na sedadle. Ani na večeři už nebyla chutˇ... Vrtalo mi hlavou co s tím autem jen může být ? Za celé roky jsem se s podobnou závadou ještě nesetkal... :-( Probudil jsem se ještě za tmy a spřádal katastrofické plány. Jako optimální řešení se mi jevilo nechat Honzu pokračovat v cestě a sám se pokusit buď sehnat opravu nebo se nějak dostat domů. Zkusil jsem ještě nastartovat a ejhle - auto jede ! Radost a naděje mě ale definitivně opustila cca po pěti kilometrech v centru města, kdy se auto definitivně zastavilo. Vzal jsem tedy telefon a vytočil "kouzelné" číslo +420 1230 naší centrály ÚAMK v Čechách...
__________________________________________________________________________________________

Jsem jejich partnerem - Žlutým andělem - už dlouhé roky a tak vím, jaká spousta tuzemských i zahraničních turistů má každoročně potíže na cestách, ať už v létě nebo v zimě. Vím taky, jak potom přijde vhod každá pomoc při řešení problémů, nehledě na nemalé finanční výdaje. Proto jsem si před cestou koupil čerstvou Klubovou kartu ÚAMK  Plus, která je určena především ke krytí pomoci naším motoristům v zahraničí, prakticky po celé Evropě. Dnes už dobře vím, že cestovat bez ní je holý nerozum !!
__________________________________________________________________________________________

Na druhém konci se mi ozval známý hlas. Pozdravili jsme se a já se pochlubil, že stojím s nepojízdným autem kdesi v Rumunsku... Dispečera to však v nejmenším nevyvedlo z míry a za chvíli mi už diktoval nejbližší značkové servisy. Nejbližší ale znamenalo skoro 200 km, takže pro mě poslal místní odtahovku s tím, že se ještě jednou v nedalekém servisu Toyota zkusíme podívat kde je ukrytý čert...
Je zbytečné popisovat, že za celou závadou byl obyčejný pokažený "skrytý a tajný" palivový ventil jakéhosi bývalého zabezpečení vozidla, který si tam zřejmě nechal namontovat předchozí majitel... Peklo...!!! :-(

Rumunští montéři byli přátelští a ochotní, perfektní práci odvedl i operátor ÚAMK.    !!! DÍKY CHLAPI !!!

_________________________________________
 

    Docela slušně jsme se zdrželi, ale hlavně, že už zase jedeme. Míříme na Cluj Napoca a dále na Brasov.  Je tady překrásná příroda a tak, když stavíme,a bychom se trochu posilnili, fotografujeme širokoúhlými objektivy místní okolní krajinu. Už to po rumunských silnicích nejde tak rychle a je to znát i na počtu ujetých kilometrů. Také provoz pomalu narůstá a hlavně přes centra měst to jde zatraceně pomalu. K večeru navíc začalo dost silně pršet a to je pak místní asfalt jako mejdlo…Serpentinami kopců projíždíme už za tmy a celkem unaveni stavíme opět na benzínové pumpě, tentokráte v Buzau. Spíme po vydatné večeři, jako ti dudci, za kterými sem vážíme tak dalekou cestu! J

   Auta pádí jako draci, nervozita opadla a tak jedeme občas i trochu svižněji. ;-)  A také už pomalu chápu, jak je to s tou místní dopravou a o čem to vlastně dříve mluvil Honzík i ten kamioňák... Chvílemi se to dá nazvat jedině slovem "maso" !! Vycházím-li totiž z teorie, že pravidla silničního provozu u nás a v Rumunsku jsou přibližně stejná, je jejich výklad místními šoféry poněkud...svérázný...  Zážitky s dopravou ale podrobněji popíšu až později, až si ji víc "vychutnám" ( pokud to teda všechno dobře dopadne )... ;-)
Shrnu to prozatím asi tak, že Praha ve špičce je pustinou a oázou klidu a MOC díky Honzovi za to, že ta města perfektně zná, umí se v nich orientovat a že nezapomněl na "spolubojovníka" kdesi za zády ! :-)
/ Jo a na nějaké mapy a navigace klidně zapomeňte, v okolí delty pak zvlášť... /

_________________________________________________________________________________________

   Konečně jsem také přišel na to, jak to že Honza s sebou skoro nic nemá ! Vlastně má toho hodně ale je to přehledně rozděleno a ukryto v naprosto dokonalých průhledných, plastových bednách s těsnými víky. Má tedy přehled kde co je, nic se nikde nekoulí, nemačká, do ničeho se nepráší. Připadal jsem si se svými papírovými krabicemi a igelitkami jako zoufalec...
   A třešínkou na pomyslném dortu je jeho střešní "velebox". Má v něm mimo jiné i většinu technických pomůcek ( kryt, stativy, židle, holínky,... ), které jsou jinak poměrně neskladné a někdy i ne úplně čisté...
/ Ty bedny a box prostě příště MUSÍM mít !! :-)  / _________________________________________________________________________________________

Sobota 26. května 2007

    Probouzím se ještě za svítání, silný vítr rozehnal všechny mraky a obloha je krásně vymetená. Začínají zpívat první ptáci a pomalu vychází Slunce. Mám-li možnost, nikdy nepropásnu ten každodenně se opakující jev a já se dívám vstříc té oranžově-žluté kouli, jak se pomalu z postele kdesi na východě pomalu sune na oblohu. Rychle vylézám z auta a stavím stativ. Ještě pár drobností a zaznamenávám několika snímky rumunské svítání. Tak daleko od domova má trochu zvláštní význam.

    Stavím vodu na každodenní ranní kávu a budím Libora. To je vždy zážitek, protože oproti svému každodennímu životu vstává, jak sám říká, v naprosto neznámou hodinu.

( je 5h.ráno J )…

     Voňavá káva ho však rychle staví na nohy, vydatně snídáme a ještě před odjezdem tankujeme, abychom se tím při našem celodenním putování již nemuseli zdržovat.

    Pět ráno je mi skutečně málo známou hodinou, dobře však znám hodiny dlouho po půlnoci... Tentokrát však nejdříve řeším svůj menší ranní cestovatelský problém - jak se dostati ze ze zamčeného, věcmi zarovnaného kombíku, kliku zevnitř nemaje ? ;-) Naštěstí mám u sebe klíč, ten podávám štěrbinou okna Honzovi a on mě vypouští jako služebního psa zadními dveřmi ven... Kávička je kouzelným ranním zážitkem !

_________________________________________________________________________________________

     Spaní na benzínové pumpě má celou řadu výhod a to zcela určitě nejen tady v Rumunsku. Jednak je celá pumpa po celou noc nejen otevřena, ale i osvícena, takže spíte v bezpečí, navíc se tady nechá doplnit zásoba užitkové vody, popřípadě pitné, ale zcela určitě v řádně zavřených nádobách ! Rozhodně nedoporučujeme pít místní vodu !
Potom jsou tady v mnoha případech opravdu čisté toalety a v neposlední řadě hned natankujete. Snažili jsme se toho využívat, ale jak se dočtete dále, spali jsme i na naprosto odlehlých místech a úplně bez problémů.

Rumunské benzínové pumpy pro mě byly vážně překvapením. Čekal jsem něco jako u nás v různých JZD ale chyba - jsou naprosto nové, moderní, čisté. Najdete na nich stejné zboží jako u nás, platit můžete normálně VISA kartou ! Pohonné hmoty jsou o trochu levnější než u nás, doplňkový sortiment je dražší, někdy i podstatně. Nedoporučujeme platit přímo Eury, pokud už ano, domluvte si předem pevný kurz ! __________________________________________________________________________________________ 

    Kolem půl deváté ráno dojíždíme do Galati k přívozu přes Dunaj. Máme štěstí, protože jsme první na řadě a loď právě přijela od druhého břehu. Sledujeme hemžení lidí i aut, chvíli se věnujeme fotografování a já jdu koupit lodní lístky. Za dvě auta a dva lidi platím v přepočtu asi 10 Eur a čekáme na pokyn k nalodění. Rumuni mají ale na všechno dost času a tak uplyne skoro ještě další půl hodina, než se opět dáváme do pohybu.

   Na loď se vejde podle slov velmi ochotného kapitána na 50 osobních aut a nebo různá směs, podle toho, kdo zrovna přijede. Zrovna při naší plavbě s námi jedou i dva velké kamiony a jeden menší, naložený vším možným harampádím, jak jsem zjistil při návštěvě u kapitána v jeho království - na kapitánském můstku J. Lodí cestují ale i lidé jen tak, bez aut, jezdí sem na tuto stranu za nákupy, na druhé straně mají zaparkovaná auta či povozy. Přes Dunaj jezdí tento trajekt každou hodinu, ve dne i v noci a jezdí dvě lodi proti sobě.

   První dovnitř, poslední ven - jak platí staré známe nákladní přísloví a my toho plně využíváme k fotografování. Nejdříve fotím Liborům vyloďovací manévr a Libor mi po chvíli oplácí stejnou mincí. Myslím, že u mého prodejce, Autosalonu „ Auto Volf “, budou mít z Liborových záběrů mé Oktávie velikou radost !

   Nevím sice jakou radost budou mít z mého díla Auto Volf ale já měl radost velikou v okamžiku, kdy jsem zase stál na betonovém molu a měl na podvozku všechno co tam patři ! To proto, že vrchovatě naložené Subaru má podvozek výšky formule jedna a když jsem viděl ten odřený, zohýbaný schod na okraji lodi a tu mezeru mezi molem... :-(
   Po šťastném vylodění jsme provedli krátkou "výrobní poradu" a vydali se na další cestu za naším cílem. Na této straně Dunaje nás přivítal i věčný vítr a spooousty prachu. Tito dva "společníci" nás už po zbytek cesty ani na chvíli neopustili...

Honza  &  Libor .

TIP !  zastavíte-li chvíli s myší nad libovolným obrázkem, zobrazí se vám k němu krátký doprovodný text...