Začátkem ledna jsem zaslechl rozhovor dvou "lesních mužů" o tom, jak ta která bachyně v jeho revíru vodí tu osm, tu čtrnáct selátek... "Zavětřil" jsem a napadlo mě, jak by bylo bezvadný nějaká nafotit. Systematickým a nenápadným vyptáváním jsem se mnoho nedozvěděl a tak jsem vyrazil na osvědčená místa.
Po několika podvečerech a "nadránech" strávených v přírodě, jsem naprosto promrzlý a duševně zdeptaný usoudil, že tudy cesta nevede a v naprosto volné přírodě dokáže "čuňátka" nafotit snad jedině Pan Tau... Už jsem se s vidinou fotek pomalu loučil, když tu se mi jako zázrakem sešly hned dvě nabídky !
První z nich byla poměrně "z ruky" ale podařilo se mi vše spojit s pracovní cestou a tak jsem konečně stanul před dveřmi jedné hájovny. Po zhruba čtvrthodině mě uvítal hajný jako z čítanky a vysvětloval mi, že asi chvilku usnul, protože na něj "něco leze... Nabídl mi "všeléčivý bylinkový čaj", který jsem ale s diky odmítnul ( neznám totiž žádné bylinky, které by byly tak silně cítit po lihu... ), protože jsem se hodlal ještě toho dne vrátit domů autem. Takže při čaji a kávě mi zhruba pověděl co a jak, přidal nějaký ten příběh... Já už se ale viděl v oboře !
Konečně jsem se dočkal - hajný mě dovedl k vrátkům, odemkl je a se slovy : "Hezky si to užij, hochu !" mě strčil dovnitř. Vyrazil jsem tedy jako duch k asi půl kilometru vzdálenému posedu. Po zahlédnutí několika kusů černé zvěře jsem si byl jistý, že dnes s prázdnou neodjedu. Jen mi hlavou vrtala ta poznámka hajného, že je to sice obora ale není to chlívek a bachyně jsou po čertech starostlivé mámy... ;-)
Když jsem dorazil k takovému spíš "miniposedu" a vylezl nahoru, měl jsem celou prasečí "jídelnu" jako na dlani. Za chvili se objevilo pár "lončáků" a já plnil kartu... Po počátečním nadšení jsem si ale uvědomil, že fotím z výšky a že by bylo dobré být na zemi. "Promazal" jsem tedy obrázky a slezl z posedu. Mezitím se objevil i krásný kanec a konečně i selátka s mamkou ! Nedovedete si představit, jak jsou tihle "prasečí junioři" čilí - pobíhají sem-tem, pošťuchují se, všechno je zajímá... Vyrazili tedy i k místu, kde jsem byl já. Za nimi se ale vydala na kontrolu i mamka... Bleskem jsem zvažoval míru krotkosti bachyně, vzdálenost k žebříku posedu a cenu mého foťáčku - to už jsem byl ale nahoře na posedu :-) Mamka vše zkontrolovala, nasměrovala "juniory" jiným směrem a všichni jsme se věnovali svému. To se opakovalo celkem 8x a když se asi třikrát mamka rozběhla rychleji, nebyl to zrovna nejlepší pocit... Taťka mezitím předstíral naprostou pohodu, měl mě však stále "v oku" :-)
Nakonec se ale tlupa vydala na "kontrolu" jinam, v "jídelně" zůstalo jen pár permanentně nenažraných lončáků. Světlo už ale moc nepřálo a tak i já vyrazil - preventivně druhou stranou a dál od houští - k východu, bohatší o skvělý zážitek a nějaké ty obrázky...