Zimní procházka.
Je úterý 24. února a není to zrovna dávno, kdy jsme v týdenáriu psali o tom, jak se příroda probouzí k životu a než bys řekl švec, je tady se svou vládou zpátky paní zima, ale tak nějak narychlo, všechno je hrrr. Honem přikrýt vše pod bílou peřinu, tu šlehnout něco málo mrazu, jako by decentně a polehoučku, aby už neponičila ten probouzející se život. Na rozmrzlé hladiny rybníků se už vrátily první divoké kachny a já je nechtíc vyplašil. Na starém hnízdě ještě sedí peřina sněhu, jako by zahřívala v důlku schovaná vajíčka, myslivecká kazatelna stojí svoji vartu na hranici keřů a luk, sluníčko se koupe v zrcátkách rybníků bez ledu, z ledové přikrývky vykukuje stonek staré rostlinky a list maliníku mi vyprávěl, jak je tam krásně...
J.V.
| |< | << | Stránka 1 z 1, obrázky 1 až 12 z 12 | >> | >| |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
| |< | << | Stránka 1 z 1, obrázky 1 až 12 z 12 | >> | >| |