Dva zajímaví zimní ptačí hosté v naší přírodě

  Zatímco jiná období roku nám dávají na vybranou, zda vyměníme pohodlí domova za vycházku našimi oblíbenými místy s fotoaparáty na krku, zima nás často i za velmi nepříznivého počasí nutí teple se obléci a s trochou dobrot  vyrazit  pomoci  našim opeřený přátelům do krmítek, nebo i za krásných  slunečných dnů  jen tak vyvětrat a jak  říkával  Krakonoš, co ho Libor znal už  jako dítě - podívat se, jestli je v kraji spravedlivě.J   A  právě za těchto  slunečných dnů  máme možnost se v přírodě setkat se dvěma velmi zajímavými ptačími hosty.

Tím prvním je host ze severské tundry, nejmenší z evropských sokolů, překrásný dravec - dřemlík tundrový, kterého tuhá severská zima skandinávských hnízdišť donutila k přesunu do jižněji položených oblastí střední a jižní Evropy. 
  Je menší než poštolka a na spodu je vždy velmi nápadně hustě  skvrnitý, v letu je naopak velmi podobný našemu ostříži lesnímu, při lovu potravy se však nikdy netřepotá na místě jako poštolka.
Velmi  často nápadně přeletuje nízko nad zemí a ozývá se poštolce podobným“kikiki“.
  Územím naší republiky pravidelně protahuje i přezimuje a za  svého pobytu se vyskytuje jak na horách tak v nížinách, takže šance, že se v přírodě vzájemně potkáte, je velmi vysoká.

  Ti, co nedbají vrtochů přírody a nevadí jim, že je chvíli tak, jako by na listech kalendáře místo zimy kralovalo jaro a hned na druhý den se mohou vydat  číst si ze stop na novém sněhu, bývají odměněni krom pobytu v tiché zimní přírodě také nevšedními zážitky.

 
  Mezi ně může patřit i setkání s druhým našim zimním hostem a tím je  brkoslav severní. 
Je to drobný pták, zhruba ve velikosti našeho velmi dobře známého špačka, vždy velmi uhlazený s velice nápadnou chocholkou na hlavě. Celkově působí narudle hnědavě, bradu a hrdlo mají černé, letky na  křídlech jsou černé se žlutými a bílými lemy. Ocas je poměrně krátký,  tmavý a na konci vždy žlutě lemovaný. Zkrátka, fešák jak se patří.
  K nejoblíbenějším pochoutkám jeho jídelníčku patří především jeřabiny   a plody šípku, nepohrdne však ani jiným ovocem, např. jablky, která zůstala v zahradách nesklizena po úrodě.
  Ptáci, kteří k nám v zimním období zavítají, pochází podobně jako dřemlík nejen ze Skandinávie, ale i ze zemí bývalého Sovětského svazu.   Nejvzdálenější oblasti leží až ve Finsku za polárním kruhem !
Díky výsledkům kroužkování víme, že ptáci, označení u nás malými  hliníkovými kroužky, byli později nalezeni mrtví, odchyceni nebo dokonce i zastřeleni (!) v bývalé SSSR, vzdušnou čarou téměř  2 000 km daleko od místa kroužkování, v  Itálii, Norsku, Německu  nebo třeba ve Francii.
  Na druhou stranu byli na našem území zastiženi ptáci např. ruské kroužkovací centrály již v roce 1932 (!)
Zajímavé na jejich putování je i to, že v některých zimách se u nás téměř neobjeví, nebo jen velmi sporadicky,  hned ale třeba následující zimu má jejich výskyt charakter invaze, kdy jsou k vidění nejen všude, ale hlavně hejna, čítající až několik set kusů. Jeho výskyt u nás začíná zpravidla koncem října, vrcholí v listopadu. Zpětný návrat  na severská hnízdiště probíhá koncem března, někteří ptáci jsou k vidění v malých skupinkách ještě v dubnu, někdy i začátkem května.

     

  Když mi začátkem ledna kamarád volal, že brkoslavy u nás viděl, jel jsem se za nimi s fotoaparátem podívat. Povedlo se! Na zpáteční cestě, těšícího se na horkou kávu, mne napadlo, že s nimi seznámím i Vás ...
                                                                                                                                                JV

Pod čarou  :-)

   
  Úplnou náhodou se mi 18.1. 2004 podařilo toto setkání, takže mohu jen potvrdit, že se jim dobře daří i v nadmořské výšce cca 1000 m.n.m...  ;-)

                                                                                                              LV